Denisa Nová / DNB - performance Průjezd 32 Veverské Knínice 09/2024
photo: Martina Koubková
Performance se uskutečnila ve Veverských Knínicích, slepé obci na Moravě, odkud pocházím, v rámci festivalu Pod Obraz Fest a otevřených ateliérů místních umělců - fotografky Ireny Armutidisové, sochaře Nikose Armutidise, grafičky Julie Kačerovské, malíře Vladimíra Kokolii, sochaře Martina Skalického a mnoha dalších. Otevřena byla také umělecká slévárna, která se ve vesnici nachází. Vzniká zde mnoho děl českých i zahraničních umělců. Jednou z posledních zakázek slévárny byly reliéfy mladého malíře a sochaře Vojtěcha Kovaříka.
Performance se konala se na konci září ve dvoře statku z 18. století, jehož součástí je nyní venkovské bistro Průjezd 32. Tři místní ženy předvádějící modely vyšly potmě z průjezdu statku. Inspirací mi byly vzpomínky.
Při přípravě jsem pracovala s kontrasty, současný oděv, staré venkovské stavení procházející pomalou rekonstrukcí, místní obyvatelé. Několika divákům, dospělým i dětem, jsem před začátkem věnovala světlo - čelovku a požádala, aby modely nasvítili, "uvedli na světlo“. Navedly mě večerní procházky vesnicí, ve které je minimálně světelného smogu a čelovku často používám, abych si svítila na cestu. Pracovala jsem s prostředím, atmosférou, kterou vesnice nabízí a také s místními lidmi. Syrovost a realita místa byla fascinující. Současný oděv (aktuální výsek kolekce A/W2024) v barvě másla a staré kamenné zdi statku. Spojnicí mezi starým a novým byly černé šátky s malbou plodů, třešní, rybízu. Symbol hojnosti a plodnosti od Natalie Perkov. Šátky vázané tímto způsobem nosily donedávna při práci místní ženy. Moje babička také.
Vše se odehrálo v tichu, potmě, nasvícené pouze světly diváků. Nad hlavou nám zářily hvězdy a měsíc.
S kontrastem pracuji zcela přirozeně, v mnoha vrstvách a oblastech. Kontrast místa, do kterého je oděv zasazen, kde je předveden. Diverzita lidí, které oblékám, a které si k prezentaci oděvu/ kolekcí vybírám. A potom i samotná forma oděvu. Na jedné straně se celoživotně vracím k oděvním kusům, které dávají tělu pevné hranice, lehce ho stahují i tvarují, jako jsou úzká body, úzké overaly, trikoty a kónické korzety. Navíc mi přijdou sexy. Jasně definované hranice, pevnost hodnot, postojů a přímočarost sdělení i v životě potřebuji a jsou mi příjemné. V kontrastu s tím a druhou stranou mince jsou často volné, o několik velikostí větší oděvy. Látky splývající volně po těle, kdy oděv tělo necítí a ten se stává druhou kůží. S tím souvisí technologie namáčení látek, kterou používám a kterou jsem si vymyslela. Při ní látky plihnou, měknou a stávají se ještě jemnějšími. Často již nedrží tvar. Zvláštně se táhnou. Měkká silueta, nedokončenost zřejmě rezonuje s mou potřebou velké svobody, osobního prostoru, nezbytnosti být sama sebou a také s potřebou absolutní přirozenosti v konečném stylingu oděvu. Jako by člověk byl a zároveň nebyl dobře oblečený.
